.

en

Alžběta Brůhová

architektka

.

.  .  .

.  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.

kontakt

.

o

foto (c) Tomáš Rubín

Kladli jste si někdy otázku, jaký má vytváření architektury vliv na vytváření mezilidských vztahů?

Jak souvisí budování společenství s budováním domů?

 

Je pro Vás důležité vědět, co stane s Vaší stavbou, až doslouží?

 

A může-li vhodný architektonický návrh minimalizovat naši environmentální stopu?

Vítejte v mém světě. Na tyto a další otázky se dlouhodobě snažím nalézat odpovědi.

Co dělám?

Ve své architektonické praxi se neomezuji na konkrétní druh zadání, každé vnímám jako novou výzvu. Mezi mé srdcovky nicméně patří návrhy a následné realizace staveb a instalací malého rozsahu, nevyžadující stavební povolení. Též mě zajímají zadání vztahující se k užívání a významu veřejného prostoru.

 

S kým?

Ráda spolupracuji s kýmkoli, kdo je otevřený společnému hledání a testování správnosti cesty. Zajímá mě téma propojování uživatelů a vznikajícího prostředí. Ať už formou moderovaného dialogu nebo přímého zapojení klientů do procesu stavby. Věřím, že je to právě kvalita vztahu se vznikající architekturou, která určuje kvalitu života při jejím užívání.

 

Jak pracuji?

Když to zadání dovolí, ráda projekt svépomocí (a s pomocí) realizuji. Díky tomu jsem v intimním kontaktu s tím, co navrhuji. Lépe vnímám cyklus života stavby, vznik a způsob užívání konkrétních materiálů, jejich výhody a slabé stránky. Tato fyzická zkušenost dává i možnost kvalitnější improvizace.

 

Kdo jsem?

Má profesní cesta začala ve chvíli, kdy jsem vystudovala architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a do mého života naplno vstoupily materiály. Zamilovala jsem se do dřeva, absolvovala jsem několik stavebních kurzů na Yestermorrow Design/Build School v americkém Vermontu, účastnila se a následně i vedla stavitelské workshopy na festivalu Hellowood v Maďarsku a také získala výuční list

v oboru tesař(ka) na Střední technické škole Zelený Pruh.

 

Samostatnou architektonickou praxi jsem založila na začátku roku 2018. V hledání vlastního architektonického přístupu mi pomohla mimo jiné pracovní zkušenost ve vídeňském studiu nonconform, které se dlouhodobě věnuje participativním metodám a mezioborové spolupráci, a pedagogické působení na pozici odborné asistentky ateliéru Architektura 1 Jana Šépky na UMPRUM.

V roce 2019 jsme spolu s kolegyní a kamarádkou Adélou Pečlovou iniciovaly vznik skupiny Architektkykterá má za cíl sdružovat, dále kariérně vzdělávat a společensky emancipovat profesionálky s vazbou na architektonický obor.

Rozhovor na Artcafé na Rádiu Vltava, ČRO (vedla Petra Kultová)

Rozhovor na Material Times (vedla Kateřina Přidalová)

foto (c) Tomáš Rubín

Manifest

 

BOD 1: NAKLÁDÁNÍ SE ZDROJI

Ať už jsou zdoje hmotného, digitálního, časového, myšlenkového či jiného původu, snažím se s nimi nakládat obezřetně a s reflexí jejich životního cyklu.

BOD 2: VĚDOMÍ PROCESŮ

Zajímá mě ukotvení každé součásti stavebního celku do kontextu. Snažím se jít co nejhlouběji, kam v dané situaci mohu. Zajímá mě, jak jsou jednotlivé komponenty vyrobeny, kdo a co se na jejich výrobě podílel, za jakou cenu (nejen v ekonomickém slova smyslu) a jak s nimi lze dále nakládat a jakou stopu po sobě zanechávají.

BOD 3: ADEKVÁTNOST ODPOVĚDÍ

Hledám takové architektonické nástroje-odpovědi, které adekvátně vystihnou charakter zadání, očekávání klienta, specifika prostředí. Vše do sebe musí zapadnout.

BOD 4: PRACOVNÍ ROVNOVÁHA

Pociťuji hluboký respekt k času a práci svého okolí i sebe. Digitální obezita

a přepracovanost současného světa je do nebe volající, proto si vysoce vážím dalších složek života - i těch mimo práci.

BOD 5: RADOST A SMYSLUPLNOST

Radost z věcí, které dělám, a jejich smysluplnost jsou mými dvěma hlavními životními motory.

BOD 6: SOUZNĚLÁ SPOLUPRÁCE

Výstupy mé práce jsou vždy do větší či menší míry výsledkem společného úsilí. Je nádherné, když na této cestě člověk potkává další lidi (nebo jiné bytosti), se kterými svou práci sdílí, spoluvytváří, vzájemně se obohacuje a vyměňuje si životní zkušenosti.

BOD 7: PRINCIP NÁHODY

Vědomě vytvářím prostor pro možnost reakce na (zdánlivě) náhodná životní setkání

s lidmi, místy, situacemi...

BOD 8: UČENÍ SE

Svou práci vnímám jako nikdy nekončící vzdělávací proces. Učíme se poznáváním proměnlivého prostředí, osvojováním nových nástrojů, učíme se od sebe navzájem.

BOD 9: STAVBA JE SPECIÁLNÍ DRUH SLAVNOSTI

.

en

Alžběta Brůhová

architektka

.

.  .  .

.  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.

kontakt

.

o