.

en

Alžběta Brůhová

architektka

.

.  .  .

.  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .

.

kontakt

.

o mně

foto (c) Tomáš Rubín

Stavění nejen domů

 

Architektura má jednu úžasnou schopnost, která se v současném převládajícím proudu orientovaném na co nejrychlejší finální výstup poněkud vytrácí. Je to schopnost vytvořit nejen fyzický produkt, stavbu, ale v souvislosti s ním vytvořit i síť vztahů a pout. A to nejen mezi stavbou a těmi, kteří jí dávají vzniknout, ale i mezi staviteli navzájem, mezi člověkem a jeho okolím. Při zaměření své pozornosti na proces je možné architekturu vnímat jako nástroj, který nám pomáhá propojit se se světem a lépe mu porozumět. Jako médium díky kterému se můžeme spolupodílet na vytváření prostředí, ve kterém žijeme.

 

„Navrhni a postav“

Tyto úvahy mě postupně přivedly k rozvinutí metodiky, ve které zahrnuji budoucí uživatele od začátku (myšlenka) do konce (hotová stavba) do architektonického procesu. V jeho průběhu dochází k posílení mezilidských vztahů mezi všemi zúčastněnými a je jedno, jestli jste sousedská komunita, pracovní tým v korporátní firmě nebo školní třída. Těší mě, že jako průvodkyně tímto procesem mohu čerpat ze svých předchozích zkušeností (praxe v architektonických studiích, organizace architektonické soutěže, pedagogické vedení, práce s materiálem a na stavbách). Mohu tak účinně pomoci pojmenovat potřeby uživatelů, dospecifikovat zadání, nalézt adekvátní odpovědi v návrhu, naslouchat a je-li potřeba, revidovat ho, provést procesem výstavby či improvizovat v mnoha neplánovaných situacích (kterých každé stavění přináší dost a dost, věřte mi). Mým cílem je vybalancovat všechno tak akorát, aby proces držel pohromadě a zároveň dával prostor pro autentický kreativní projev všech zúčastněných. Tenhle otisk je totiž to, co ve výsledku dává architektuře duši.

Čemu se ještě věnuji?

Ve své architektonické praxi si odskakuji i mimo popsaný rámec. Například při stavění společenství bez fyzických prostředků (s kolegyní a kamarádkou Adélou Pečlovou jsme v květnu 2019 iniciovaly vznik skupiny Architektky, která sdružuje a dále vzdělává profesionálky s vazbou na architektonický obor). Někdy stavím bez účasti uživatelů. Někdy používám jiná média (třeba text). Někdy se věnuji standardní architektonické a projekční činnosti v návrzích obytných budov a veřejného prostoru. Ve výsledku je to stejně všechno o lidech, se kterými spolupracujete.

O mně

Má profesní cesta začala ve chvíli, kdy jsem vystudovala architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a do mého života naplno vstoupily materiály. Zamilovala jsem se do dřeva, absolvovala jsem několik stavebních kurzů na Yestermorrow Design/Build School v americkém Vermontu, účastnila se a následně i vedla stavitelské workshopy na festivalu Hellowood v Maďarsku a také získala výuční list

v oboru tesař(ka) na Střední technické škole Zelený Pruh.

 

Samostatnou architektonickou praxi jsem založila na začátku roku 2018. V nalezení specifického architektonického přístupu mi pomohla mimo jiné pracovní zkušenost ve vídeňském studiu nonconform, které se dlouhodobě věnuje participativním metodám a mezioborové spolupráci, a pedagogické působení na pozici odborné asistentky ateliéru Architektura 1 Jana Šépky na UMPRUM.

Za svou práci jsem získala několik ocenění, například Cenu rektora TUL v soutěži Young Architect Award 2018 za projekt Organizace soutěže v Dobročovicích, také jsem byla nominována na Student Award Silver Medal, The RIBA President´s Medals.

foto (c) Tomáš Rubín

Manifest

 

BOD 1: NAKLÁDÁNÍ SE ZDROJI

Ať už jsou zdoje hmotného, digitálního, časového, myšlenkového či jiného původu, snažím se s nimi nakládat obezřetně a s reflexí jejich životního cyklu.

BOD 2: VĚDOMÍ PROCESŮ

Zajímá mě ukotvení každé součásti stavebního celku do kontextu. Snažím se jít co nejhlouběji, kam v dané situaci mohu. Zajímá mě, jak jsou jednotlivé komponenty vyrobeny, kdo a co se na jejich výrobě podílel, za jakou cenu (nejen v ekonomickém slova smyslu) a jak s nimi lze dále nakládat a jakou stopu po sobě zanechávají.

BOD 3: ADEKVÁTNOST ODPOVĚDÍ

Hledám takové architektonické nástroje-odpovědi, které adekvátně vystihnou charakter zadání, očekávání klienta, specifika prostředí. Vše do sebe musí zapadnout.

BOD 4: PRACOVNÍ ROVNOVÁHA

Pociťuji hluboký respekt k času a práci svého okolí i sebe. Digitální obezita

a přepracovanost současného světa je do nebe volající, proto si vysoce vážím dalších složek života - i těch mimo práci.

BOD 5: RADOST A SMYSLUPLNOST

Radost z věcí, které dělám, a jejich smysluplnost jsou mými dvěma hlavními životními motory.

BOD 6: SOUZNĚLÁ SPOLUPRÁCE

Výstupy mé práce jsou vždy do větší či menší míry výsledkem společného úsilí. Je nádherné, když na této cestě člověk potkává další lidi (nebo jiné bytosti), se kterými svou práci sdílí, spoluvytváří, vzájemně se obohacuje a vyměňuje si životní zkušenosti.

BOD 7: PRINCIP NÁHODY

Vědomě vytvářím prostor pro možnost reakce na (zdánlivě) náhodná životní setkání

s lidmi, místy, situacemi...

BOD 8: UČENÍ SE

Svou práci vnímám jako nikdy nekončící vzdělávací proces. Učíme se poznáváním proměnlivého prostředí, osvojováním nových nástrojů, učíme se od sebe navzájem.

BOD 9: STAVBA JE SPECIÁLNÍ DRUH SLAVNOSTI